Milá/milý..., buď vítán/vítána!  

Tyto stránky jsou určeny obětem sexuálního násilí ze strany kléru na půdě církve.

Jsem jedna z obětí sexuálního násilí ze strany římskokatolického kněze. Z vlastní zkušenosti vím, že ze strany církve neexistuje pro tyto oběti žádná podpora či pomoc, ať už psychologická, psychiatrická nebo duchovní. Nemám momentálně na mysli oficiální postoj církve - vyjádření papežů, dokumenty, instrukce atp., ale praxi uskutečňovanou v konkrétních případech. Církev se o oběti sexuálního násilí, kterým bylo ublíženo ze strany kléru, prostě nijak nezajímá, ba právě naopak se je snaží ukrýt, usiluje, aby někam byly odklizeny, popř. rovnou zmizely z povrchu zemského. Farní společenství tyto oběti zpravidla vyloučí ze svého středu, takže si pak připadají jako nevítaní hosté, které nikdo nechce mít na očích, v lepším případě si jich nikdo nevšímá. Samozřejmě existuje řada obětí, o kterých nikdo neví (nebo možná nechce vědět). Jistě Ti je vlastní, co tady píšu, a velmi dobře chápeš, co je tím myšleno.
 

Postupně se oklikou dostávám k důvodu, proč jsem založila tyto webové stránky. Přála bych si, abychom my, kteří jsme se stali oběťmi sexuálního násilí na půdě církve, přestali mlčet. 

Při zakládání těchto stránek mi stále přicházel na mysl výraz "silentium", což znamená "mlčení či také mlčenlivost zachovávána v určitých církevních řádech nebo prostorách kláštera nebo v určitých časech k mlčení stanovených"(cs.wikipedia.org/wiki/Silentium).

Domnívám se, že čas mlčení se naplnil, je třeba promluvit, což znamená nějakým, byť jen virtuálním a anonymním způsobem, o sobě vědět, sdílet se a navzájem se povzbuzovat. 

Stránky jsou u samého zrodu. Jak bude web fungovat, k čemu konkrétně bude sloužit a co sem bude postupně vkládáno, ukáže až čas. Byla bych velmi ráda, kdyby se podařilo vytvořit virtuální skupinu lidí, obětí sexuálního násilí ze strany duchovních, kteří se budou snažit vzájemně si být nablízku, uzdravovat se z utrpěných ran a zkoušet jít životem dál.