Trocha církevního práva

28.10.2015 18:06

Kanonickoprávní řešení sexuálních deliktů katolických duchovních

ThDr. Damián Němec, PhD.
 

Úvod

 

Nacházíme se v období, kdy se více než v minulosti hovoří o selháních katolických duchovních, především kněží, v sexuální oblasti. Tato skutečnost je pochopitelná jak pro daleko větší otevřenost, s jakou se o tomto tématu v dnešní době hovoří, tak i pro podstatně větší prostor, který těmto tématům dávají sdělovací prostředky. Lze říci, že sexualita se v naší společnosti stala již běžným tématem – a to mnohdy až v přehnané míře. Věřící lidé jako jednotlivci i Církev jako společenství žije v této konkrétní době a prostředí, což má nutně dopad i na život uprostřed Církve a její složky.

Není tedy divu, že jak v Církvi samotné, tak především mimo ni jsou otevírána témata sexuality ve spojení s osobami, které Církev ve společnosti reprezentují. Proto jsou také selhání duchovních osob, především kněží, v sexuální oblasti dnes podstatně víc probírána, než tomu bylo v minulosti (a to i veřejně, často ve sdělovacích prostředcích). (1)

Tento článek se snaží stručnou a přehlednou formou představit, jaké možnosti reakce na selhání katolických duchovních dává katolické církevní právo do rukou nositelů autority v Církvi a k čemu je zavazuje. V prvním úseku přitom vyjde ze stručného shrnutí důvodů, pro něž jsou tato selhání tak závažná. Dále v druhém úseku představí, jaké delikty v této oblasti jsou obsaženy v Kodexu kanonického práva z r. 1983 (dále jen CIC/1983), a ve třetím úseku velmi stručně popíše proceduru vedoucí k uložení nebo úřednímu zjištění trestu dle CIC/1983. Ve čtvrtém úseku uvede, jaké delikty si pro sebe rezervuje Kongregace pro nauku víry (dále jen Kongregace) na základě svých norem z r. 2001, a v pátém úseku pojedná o proceduře projednávání těchto deliktů. V posledním šestém úseku se bude věnovat tomu, jaký vztah má v případě sexuálních deliktů duchovních církevní soudnictví k světskému trestnímu právu platnému v České republice.

 

Celý článek: https://tribunal.kapitula.sk/2005-2/kanonickopravni.htm

 

Zde jen stručný přehled:

 

Delikty proti požadovanému životnímu stylu duchovního

 

Zde je položen důraz především na praxi evangelijní čistoty. Kombinují se tu hlediska života v čistotě (zvláště s ohledem na slib celibátu), odklon od křesťanského svědectví i dopad na adresáty pastorační služby duchovních.

Jedná se o tyto delikty:

– pokus o uzavření manželství (kán. 1394 § 1), kde je třeba brát v úvahu také existenci manželské překážky svěcení (kán. 1087)

– konkubinát nebo jiný vnější hřích proti 6. přikázání desatera spojený s pohoršením (kán. 1395 § 1) 

– jiný kvalifikovaný zločin proti 6. přikázání desatera, t. j. za použití násilí, hrozeb, veřejně či s nezletilou osobou mladší 16 let (kán. 1395 § 2) 

 

Delikty proti náležité svátostné službě duchovního

 

V tomto případě je položen důraz jak na svátostnou službu duchovních, což je jedno z jejich nejhlavnějších poslání, tak na ochranu obětí takových deliktů.

Jedná se o tyto delikty:

– rozhřešení spoluviníka ve hříchu proti 6. přikázání desatera mimo případ nebezpečí smrti penitenta (kán. 1378 § 1 v návaznosti na kán. 977, kde je mimo případ nebezpečí smrti penitenta stanovena také neplatnost udělení svátosti smíření) 

– svádění k hříchu proti 6. přikázání desatera při příležitosti nebo pod záminkou svátosti smíření (actu vel occasione vel praetextu confessionis) neboli delikt solicitace (kán. 1387)

– případně též simonie ohledně udělení nebo přijetí svátostí (kán. 1380)

 

Delikty proti náležité správní službě duchovního

 

Zde je položen důraz na náležité vykonávání služby, tedy na náležitou apoštolskou službu, přičemž se více chrání dobro společenství Církve než dobro příjemce této (pokřivené) služby.

Jedná se o jednu skutkovou podstatu:

– simonie – dar či slib výhody vůči držiteli úřadu za účelem jednání, či naopak opomenutí jednání (kán. 1386)

 

Delikty vyhrazené Kongregaci pro nauku víry

 

Pouze v kán. 1362 § 1 odst. 1 se v CIC/1983 hovoří o tom, že Kongregace pro nauku víry má pro sebe vyhrazeny některé delikty. 

 

Z oblasti sexuálních deliktů duchovních jsou rezervovány tyto delikty:

– rozhřešení spoluviníka v hříchu proti 6. přikázání desatera – kán. 1378;

– svádění k hříchu proti 6. přikázání desatera zpovědníkem při příležitosti nebo pod záminkou svátosti smíření (actu vel occasione vel praetextu confessionis) neboli delikt solicitace – kán. 1387;

– delikt proti 6. přikázání desatera s osobou mladší 18 let spáchaný duchovním (srov. kán. 1395 § 2).

 

 

Procedura vedoucí k uložení nebo úřednímu zjištění trestu dle CIC/1983

 

Proceduru vedoucí k uložení nebo úřednímu zjištění a vyhlášení samočinného trestu stanoví část 4 ze VII. knihy CIC Procesní právo, kán. 1717–1731.

 

a) Předběžné šetření

b) Administrativní neboli mimosoudní řízení (per de cretum)

c) Soudní trestní proces (processus poenalis iudicialis)

 

Procedura projednávání deliktů vyhrazených Kongregaci pro nauku víry

 

a) Přípravné řízení před ordinářem

b) Trestní řízení – před Nejvyšším tribunálem Kongregace nebo před tribunálem ordináře

 

 

Vztah církevního soudnictví k sekulárnímu soudnictví s ohledem na platné právo v České republice

 
CIC/1983 stanoví v kán. 1311: „Církev má vrozené a vlastní právo trestat věřící, kteří spáchali zločin.“ Jak lze postřehnout, chybí tu slovo „výlučné“; to znamená, že se tu tedy legálně (samotným zákonným textem) uznává za vlastní konání světské moci, především světským soudům, pokud se skutková podstata vyskytuje shodně nebo obdobně v obou právních systémech, a to i v případě duchovních.

 

Ze skutkových podstat vyjmenovaných ve zmíněném listě Kongregace se však církevní právo a české právo stýká pouze ohledně mravnostních deliktů spáchaných duchovními na nezletilé osobě; ostatní delikty jsou ryze církevní. Tomuto církevnímu mravnostnímu deliktu by v českém trestním zákoně č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odpovídaly především tyto trestné činy:

– ohrožování výchovy dítěte (§ 201);

– svádění k pohlavnímu styku (§ 202);

– ohrožování pohlavní nemocí (§ 155);

– znásilnění (§ 185);

– pohlavní zneužívání – pohlavní styk s osobou mladší 15 let (§ 187) a pohlavní zneužití svěřené osoby (§ 243 trestního zákona č. 140/1992 Sb., platného do r. 2009);

– eventuálně incest (§ 188);

– případně obchodování s lidmi (§ 168), vydírání (§ 175) či útisk (§ 177).

 

Ohledně výše uvedených trestných činů platí dle § 167 trestního zákona (nepřekažení trestného činu) povinnost překazit trestné jednání, pokud se někdo hodnověrným způsobem doví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin, pouze v případě znásilnění (§ 241) a pohlavního zneužívání (§ 242); v žádném z výše uvedených trestných činů však nenastává oznamovací povinnost dle § 168 trestního zákona.16

V praxi velmi často probíhají obě soudní jednání souběžně; a protože má státní právo více možností zjišťování rozhodných skutečností v důkazném řízení (součinnost policie České republiky, případně dalších orgánů), obvykle církevní soud vyčká na rozhodnutí světského soudu. Někdy také církevní představený iniciuje světské trestní stíhání, ať vlastním podnětem (trestní oznámení), anebo apelací na obviněného, aby se šel sám udat orgánům činným v trestním řízení.

Přitom je z církevní strany také možné uplatnit předběžné opatření, o kterém mluví CIC/1983 v kán. 1722 (viz výše bod 3.3). Této možnosti bývá v takových kauzách hojně využíváno.

 

 

Anketa

Jste spokojeni s těmito webovými stránkami?

Celkový počet hlasů: 129

Kontakt

www.nasilivcirkvi.cz trn7v8oku@volny.cz