Postavení duchovních (kléru) v církvi vůči laikům

28.10.2015 17:43

Práva a povinnosti kněží po 2. vatikánském koncilu

 

Úvod

 

Cílem tohoto článku není ani tak analyzovat normativní text o právech a povinnostech duchovních,1 jak jej obsahuje pokoncilní Kodex kanonického práva Jana Pavla II.;2 spíše chci poukázat na rozdílný úhel pohledu na povinnosti a především práva duchovních (a z nich zejména kněží) v době před a po 2. vatikánském koncilu. A hned na počátku budiž řečeno, že půjde o (subjektivní) práva čili oprávnění stanovená objektivním právem a o právní povinnosti,3 nikoli tedy např. o to, co se označuje jako „morální nárok“ nebo „morální povinnost“. A třebaže se bude mluvit přesněji o právech a povinnostech duchovních, půjde v naprosté většině o práva kněží, protože stav trvalých jáhnů představuje oproti nim výraznou minoritu.

Celý článek: http://www.teologicketexty.cz/casopis/2009-2/Prava-a-povinnosti-knezi-po-2-vatikanskem-koncilu.html

 

Postavení kněze ve společnosti

Postava katolického kněze je i v české sekularizované společnosti většinou obestřena jakýmsi nádechem výlučnosti a tajemna. Očekává se, že kněz je člověk „z jiného světa“. Přestože se většina obyvatel nehlásí k žádné církvi, setkání s knězem v nich obyčejně zanechá silný dojem

Jestli se jedná o dojem pozitivní nebo negativní, to záleží na řadě okolností, především na podvědomém očekávání. Pokud kněz toto očekávání – někdy dokonce klišé – naplní, je to v pořádku, pokud něčím pozitivním překvapí, ještě lépe; pokud ovšem očekávání zklame, je odsouzen.
Na českém venkově lidé předpokládají, že kněz je mírný, laskavý, ochotný a skromný člověk. Kromě toho se musí vyznat v otázkách života a smrti a musí se důstojně zhostit svých „kultovních povinností“. Farář, který umí každého přátelsky vyslechnout a potěšit, je v obci uznáván. Jestliže nadto z významných životních událostí (křest, svatba, pohřeb) umí udělat skutečnou slavnost, stane se vyhledávanou osobou. Když se navíc umí decentně a přitom se spontánní samozřejmostí pohybovat ve společnosti a pronést smysluplné kázání, nedají na něj lidé dopustit. Pokud by ovšem farář vystupoval jako nadutý a nedůtklivý byrokrat a k tomu jezdil v drahém automobilu, lidé se mu raději vyhnou. Je-li typem konfliktním anebo člověkem, který třeba i z moci úřadu vymáhá svá práva (nebo i práva církve!), nebude asi nikdy milován, i kdyby byl zbožný a inteligentní.
Očekávání věřících vůči kněžím nejsou ve všech zemích stejná. Například v Bavorsku nebo v Rakousku se nestává, že by lidé zahrnuli kněze spontánními otázkami, které by se týkaly jejich osobního nebo duchovního života. Pokud je kněz farářem, očekává se od něj především moudré vedení a dobrá reprezentace farní obce, poctivě připravená kázání a schopnost spolupracovat s farníky.

Celý článek: http://www.katyd.cz/clanky/postaveni-kneze-ve-spolecnosti.html

Anketa

Jste spokojeni s těmito webovými stránkami?

Celkový počet hlasů: 26

Kontakt

www.nasilivcirkvi.cz trn7v8oku@volny.cz